příručí

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊iːrʊt͡ʃiː]

dělení

• pří-ru-čí

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	příručí	příručí
genitiv	příručího	příručích
dativ	příručímu	příručím
akuzativ	příručího	příručí
vokativ	příručí	příručí
lokál	příručím	příručích
instrumentál	příručím	příručími

význam

1. osoba přidělená někomu na výpomoc v práci
   • Co dlel revírník na dovolené, hospodařil na Pürstlinku příručí v revíru a v domě.

synonyma

1. adjunkt

související

• příruční
• příručka