příručí
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [pr̝̊iːrʊt͡ʃiː]
dělení
[editovat]- pří-ru-čí
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | příručí | příručí |
| genitiv | příručího | příručích |
| dativ | příručímu | příručím |
| akuzativ | příručího | příručí |
| vokativ | příručí | příručí |
| lokál | příručím | příručích |
| instrumentál | příručím | příručími |
význam
[editovat]- osoba přidělená někomu na výpomoc v práci
- Co dlel revírník na dovolené, hospodařil na Pürstlinku příručí v revíru a v domě.[1]
synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Karel Klostermann: Ze světa lesních samot