pookupační

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [pɔɔkʊpat͡ʃɲiː]

dělení[editovat]

  • po-o-ku-pač-ní

přídavné jméno[editovat]

  • měkké

skloňování[editovat]

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační
genitiv pookupačního pookupačního pookupační pookupačního pookupačních pookupačních pookupačních pookupačních
dativ pookupačnímu pookupačnímu pookupační pookupačnímu pookupačním pookupačním pookupačním pookupačním
akuzativ pookupačního pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační
vokativ pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační pookupační
lokál pookupačním pookupačním pookupační pookupačním pookupačních pookupačních pookupačních pookupačních
instrumentál pookupačním pookupačním pookupační pookupačním pookupačními pookupačními pookupačními pookupačními

význam[editovat]

  1. související s obdobím po okupaci
  2. související s obdobím po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa
    • Tenhle zplozenec pookupační normalizace využil loktů, příležitosti, mizerného charakteru a hlavně svých styků s estébáky.[1]

synonyma[editovat]

  1. posrpnový, normalizační

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. VANĚČEK, František. Deník chartisty aneb Stalo se v kraji zvykem. 1. vyd. Praha : Primus, 1990. 133 s. ISBN 80-900078-0-5. S. 14.