stačit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈstat͡ʃɪt]

dělení

• sta-čit

sloveso

• dokonavé i nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	stačím	stačíš	stačí	stačíme	stačíte	stačí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	stač	stačme	stačte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	stačil	stačila	stačilo	stačili	stačily	stačila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	stače	stačíc	stačíce
minulý	stačiv	stačivši	stačivše

význam

1. svým množstvím, intenzitou či výkonem naplnit nebo uspokojit něčí potřebu, požadavky nebo představu; postačovat
   • Kolik toho máme, nám stačí.
   • Plastové hadice pro plnění plynem příliš netěsnily, takže když se jedna hadička uvolnila, naplnila nebezpečnou látkou celou místnost. Pak už jen stačil špatně izolovaný vypínač, který Roček zmáčkl, a přeskočenou jiskrou inicioval výbuch.
   • Moje dítě ve škole stačí na ostatní.
2. (jen nedokonavé) nezůstávat pozadu
   • Jeho tempu stačím.
3. dosáhnout na dno
   • Už pár metru od břehu nestačí.
4. (hovorově) vystačit
   • S penězi stačím.

překlady

1. uspokojit potřeby

   • angličtina: be enough, suffice
   • francouzština: suffire
   • italština: bastare
   • němčina: genügen
   • polština: wystarczyć, starczyć
   • ruština: хватить
   • řečtina: φτάνω
   • slovenština: stačiť
   • španělština: bastar
2. —
3. dosáhnout na dno

   • řečtina: φτάνω
4. —

související

• postačit, vystačit
• postačovat, dostačovat