stranickost

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈstɾaɲɪt͡skɔst]

dělení[editovat]

  • stra-nic-kost

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ stranickost stranickosti
genitiv stranickosti stranickostí
dativ stranickosti stranickostem
akuzativ stranickost stranickosti
vokativ stranickosti stranickosti
lokál stranickosti stranickostech
instrumentál stranickostí stranickostmi

význam[editovat]

  1. příslušnost k politické straně
  2. politická angažovanost prostřednictvím politické strany
    • Především se to projevovalo v tom, že stranickost historické vědy začala být vulgárně stavěna proti její objektivnosti, zatímco Lenin spatřoval ve stranickosti historické vědy nejvyšší formu objektivnosti.[1]
  3. zaujatost pro jednu ze stran
    • Nebyl žádný gól, vždyť to byl vyložený ofsajd, poněvadž si nepřátelský centr vleze pěkně za beka a soudce, prosím, nepíská, takovou stranickost jsem jakživ neviděl.[2]

antonyma[editovat]

  1. nestranickost, bezpartijnost
  2. nadstranickost
  3. nestrannost

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Ponomarjov, B. E. v Literárních novinách, 1964. Citováno 2015-10-28 podle kartotéky NLA
  2. POLÁČEK, Karel. Špatný příklad kazí dobré mravy. Lidové noviny, 3. 6 1921, roč. 29, čís. 273, s. 2. Dostupné online.