svévolník
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [svɛːvɔlɲiːk]
dělení
[editovat]- své-vol-ník
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | svévolník | svévolníci |
| genitiv | svévolníka | svévolníků |
| dativ | svévolníkovi / svévolníku | svévolníkům |
| akuzativ | svévolníka | svévolníky |
| vokativ | svévolníku | svévolníci |
| lokál | svévolníkovi / svévolníku | svévolnících |
| instrumentál | svévolníkem | svévolníky |
význam
[editovat]- muž bezohledně prosazující svou vůli
- Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači.[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Žalm 1, 1 (Ekumenický překlad)