třít

čeština

výslovnost

• IPA: [tr̝̊iːt]

homofony

• tříd

dělení

• třít

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	třu	třeš	tře	třeme	třete	třou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	tři	třeme	třete

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	třel	třela	třelo	třeli	třely	třela
trpné	třen	třena	třeno	třeni	třeny	třena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	tře / (archaicky) tra	tříc / (archaicky) trouc	tříce / (archaicky) trouce

význam

1. pohybovat jedním předmětem po povrchu druhého při mírném tlaku
2. míchat něco sypkého s něčím mastným, např. mouku s tukem

překlady

1. pohybovat předmětem po povrchu jiného

   • angličtina: rub
   • francouzština: reiben
   • němčina: reiben
   • polština: trzeć
   • španělština: fregar
2. míchat sypkou látku

synonyma

1. mnout
2. —

související

• utřít
• tření

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-11-22]. Heslo třít.