třít

§čeština

§výslovnost

• IPA: [tr̝̊iːt]

§homofony

• tříd

§dělení

• třít

§sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

§časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Přítomný čas	třu	třeš	tře	třeme	třete	třou

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	tři	třeme	třete

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Minulé	třel	třela	třelo	třeli	třely	třela
Trpné	třen	třena	třeno	třeni	třeny	třena

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Přítomný	tře / (archaicky) tra	tříc / (archaicky) trouc	tříce / (archaicky) trouce

§význam

1. pohybovat jedním předmětem po povrchu druhého při mírném tlaku
2. míchat něco sypkého s něčím mastným, např. mouku s tukem

§synonyma

1. mnout
2. —

§související

• utřít
• tření

§poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-06-10, [cit. 2013-11-22]. Heslo třít.