veň

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte ven, vén, věn, Ven, VEN nebo Ven.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • veň

etymologie[editovat]

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce v, podobně jako naň, , proň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]

zájmeno[editovat]

  • osobní
  • rod mužský nebo střední

význam[editovat]

  1. tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: v něho, v něj
    • …znenáhla upřímnou modlitbou (…) vstoupila veň tajemná láska boží a překonala pomíjivou lásku světskou.[2]

poznámky[editovat]

  1. BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Gyu de Maupassant: Olivový sad, překlad Pavel Projsa