proň
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [prɔɲ]
dělení
[editovat]- proň
etymologie
[editovat]Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce pro, podobně jako naň, oň, veň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]
zájmeno
[editovat]- osobní
- rod mužský nebo střední
význam
[editovat]- tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: pro něho, pro něj
- Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka![2]