proň

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • proň

etymologie[editovat]

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce pro, podobně jako naň, , veň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]

zájmeno[editovat]

  • osobní
  • rod mužský nebo střední

význam[editovat]

  1. tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: pro něho, pro něj
    • Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka![2]

poznámky[editovat]

  1. BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Karel Jaromír Erben: Polednice