zaň
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [zaɲ]
dělení
[editovat]- zaň
etymologie
[editovat]Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce za, podobně jako naň, oň, proň, veň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]
zájmeno
[editovat]- osobní
- rod mužský nebo střední
význam
[editovat]- tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: za něho, za něj
- …tu se matka skrze zástup tlačí, spěchá, co jí staré síly stačí, zaň orodovat.[2]
poznámky
[editovat]- ↑ BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Karel Havlíček Borovský: Král Lávra