vincere

italština

výslovnost

• IPA: [ˈvintʃere]

etymologie

Z latinského vincere, z nějž např. také francouzské vaincre.

sloveso

• pravidelné
• pomocné sloveso avere

časování

Oznamovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. io	2. tu	3. lui / lei	1. noi	2. voi	3. essi / esse
Jednoduché časy	Prézens	vinco	vinci	vince	vinciamo	vincete	vincono
	Imperfektum	vincevo	vincevi	vinceva	vincevamo	vincevate	vincevano
	Passato remoto	vinsi	vincesti	vinse	vincemmo	vinceste	vinsero
	Futurum I	vincerò	vincerai	vincerà	vinceremo	vincerete	vinceranno
Složené časy	Passato prossimo	ho vinto	hai vinto	ha vinto	abbiamo vinto	avete vinto	hanno vinto
	Trapassato prossimo	avevo vinto	avevi vinto	aveva vinto	avevamo vinto	avevate vinto	avevano vinto
	Trapassato remoto	ebbi vinto	avesti vinto	ebbe vinto	avemmo vinto	aveste vinto	ebbero vinto
	Předbudoucí	avrò vinto	avrai vinto	avrà vinto	avremo vinto	avrete vinto	avranno vinto

Spojovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. che io	2. che tu	3. che lui / lei	1. che noi	2. che voi	3. che essi / esse
Jednoduché časy	Prézens	vinca	vinca	vinca	vinciamo	vinciate	vincano
	Imperfektum	vincessi	vincessi	vincesse	vincessimo	vinceste	vincessero
Složené časy	Passato	abbia vinto	abbia vinto	abbia vinto	abbiamo vinto	abbiate vinto	abbiano vinto
	Trapassato	avessi vinto	avessi vinto	avesse vinto	avessimo vinto	aveste vinto	avessero vinto

Podmiňovací způsob
Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1. io	2. tu	3. lui / lei	1. noi	2. voi	3. essi / esse
přítomný	vincerei	vinceresti	vincerebbe	vinceremmo	vincereste	vincerebbero
minulý	avrei vinto	avresti vinto	avrebbe vinto	avremmo vinto	avreste vinto	avrebbero vinto

Rozkazovací způsob
Osoba	Číslo jednotné		Číslo množné
	2.	3.	1.	2.	3.
Prézens	vinci	vinca	vinciamo	vincete	vincano

	přítomný	minulý
Infinitiv	vincere	avere vinto
Přechodník	vincendo	avinco vinto
Příčestí	vincente	vinto

význam

1. vítězit, zvítězit
2. vyhrát (cenu, odměnu)

související

• vittoria
• Vittore
• vincersi
• vincitore

latina

výslovnost

• IPA: [ˈʊ̯ɪŋ.ke.rɛ] (klasická restituovaná)
• IPA: [ˈvɪn.t͡sɛ.rɛ] (středoevropská)
• IPA: [ˈvin.t͡ʃe.ɾe] (vatikánská)

sloveso

• 3. konjugace (souhláskové kmeny)
• tranzitivní

časování

indikativ
číslo		singulár			plurál
osoba		1.	2.	3.	1.	2.	3.
aktivum	prézens	vincō	vincis	vincit	vincimus	vincitis	vincunt
	futurum I.	vincam	vincēs	vincet	vincēmus	vincētis	vincent
	imperfektum	vincēbam	vincēbās	vincēbat	vincēbāmus	vincēbātis	vincēbant
	perfektum	vīcī	vīcistī	vīcit	vīcimus	vīcistis	vīcērunt
	futurum II.	vīcerō	vīceris	vīcerit	vīcerimus	vīceritis	vīcerint
	plusquamperfektum	vīceram	vīcerās	vīcerat	vīcerāmus	vīcerātis	vīcerant
pasivum	prézens	vincor	vincĕris	vincĭtur	vincĭmur	vincĭminī	vincuntur
	futurum I.	vincar	vincēris	vincētur	vincēmur	vincēminī	vincentur
	imperfektum	vincēbar	vincēbāris	vincēbātur	vincēbāmur	vincēbāminī	vincēbantur
	perfektum	victus sum victa sum victum sum	victus es victa es victum es	victus est victa est victum est	victī sumus victae sumus victa sumus	victī estis victae estis victa estis	victī sunt victae sunt victa sunt
	plusquamperfektum	victus eram victa eram victum eram	victus erās victa erās victum erās	victus erat victa erat victum erat	victī erāmus victae erāmus victa erāmus	victī erātis victae erātis victa erātis	victi erant victae erant victa erant
	futurum II.	victus erō victa erō victum erō	victus eris victa eris victum eris	victus erit victa erit victum erit	victī erimus victae erimus victa erimus	victī eritis victae eritis victa eritis	victī erunt victae erunt victa erunt
konjunktiv
číslo		singulár			plurál
osoba		1.	2.	3.	1.	2.	3.
aktivum	prézens	vincam	vincās	vincat	vincāmus	vincātis	vincant
	imperfektum	vincĕrem	vincerēs	vincĕret	vincĕrēmus	vincerētis	vincĕrent
	perfektum	vīcerim	vīceris	vīcerit	vīcerimus	vīceritis	vīcerint
	plusquamperfektum	vīcissem	vīcissēs	vīcisset	vīcissēmus	vīcissētis	vīcissent
pasivum	prézens	vincar	vincāris	vincātur	vincāmur	vincāminī	vinceantur
	imperfektum	vincĕrer	vincĕrēris	vincerētur	vincerēmur	vincĕrēminī	vincerentur
	perfektum	victus sim victa sim victum sim	victus sīs victa sīs victum sīs	victus sit victa sit victum sit	victī sīmus victae sīmus victa sīmus	victī sītis victae sītis victa sītis	victī sint victae sint victa sint
	plusquamperfektum	victus essem victa essem victum essem	victus essēs victa essēs victum essēs	victus esset victa esset victum esset	victī essēmus victae essēmus victa essēmus	victī essētis victae essētis victa essētis	victī essent victae essent victa essent
imperativ
číslo		singulár			plurál
osoba		1.	2.	3.	1.	2.	3.
aktivum	prézens	—	vincĕ	—	—	vincite	—
	futurum	—	vincitō	vincitō	—	vincitōte	vincantō
pasivum	prézens	—	vincĕre	—	—	vinciminī	—
	futurum	—	vincitor	vincitor	—	—	vincuntor
infinitiv
číslo		singulár			plurál
aktivum	prézens	vincĕre
	perfektum	vīcisse
	futurum
pasivum	prézens	vincī
	perfektum
	futurum	victum īrī
participia
		aktivum			pasivum
		prézens	perfektum	futurum	prézens	perfektum	futurum
		vincēns (vincentis)	—	victūrus, victūra, victūrum	—	victus, victa, victum	vincendus, vincenda, vincendum

význam

1. přemáhat, přemoci, porazit, vítězit, porážet
   • Super omnia vincit vēritās – Pravda vítězí nade vším

synonyma

1. superare

související

• convincere
• invictus
• devincere
• victus
• victoria
• victor
• convictio

přísloví, rčení a pořekadla

• omnia vincit amor
• vae victis