vyprovokování
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [vɪprɔvɔkɔvaːɲiː]
dělení
[editovat]- vy-pro-vo-ko-vá-ní
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
- verbální substantivum
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | vyprovokování | vyprovokování |
| genitiv | vyprovokování | vyprovokování |
| dativ | vyprovokování | vyprovokováním |
| akuzativ | vyprovokování | vyprovokování |
| vokativ | vyprovokování | vyprovokování |
| lokál | vyprovokování | vyprovokováních |
| instrumentál | vyprovokováním | vyprovokováními |
význam
[editovat]- (vyprovokování koho) přinucení k něčemu vydrážděním
- (vyprovokování čeho) podnícení