vyprovokovávání

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [vɪprɔvɔkɔvaːvaːɲiː]

dělení[editovat]

  • vy-pro-vo-ko-vá-vá-ní

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední
  • verbální substantivum

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vyprovokovávání vyprovokovávání
genitiv vyprovokovávání vyprovokovávání
dativ vyprovokovávání vyprovokováváním
akuzativ vyprovokovávání vyprovokovávání
vokativ vyprovokovávání vyprovokovávání
lokál vyprovokovávání vyprovokováváních
instrumentál vyprovokováváním vyprovokováváními

význam[editovat]

  1. (vyprovokovávání koho) násobné vyprovokování; přinucování k něčemu vydrážděním
  2. (vyprovokovávání čeho) násobné vyprovokování; podněcování
    • Obě strany se vzájemně osočují z vyprovokovávání války a události kolem sporných ostrůvků v Egejském moři z minulých let napovídají, že by nakonec nemuselo zůstat jen u politických hrozeb a slovních výhrůžek.[1]
    • Zatímco hostující sektor se soustředil spíše na výtržnosti a vyprovokovávání rvaček, domácí kotel fandil o sto šest a blýskl se i nápaditou choreografií, která si vysloužila pozornost celého stadionu.[2]
    • Předseda dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, Gennadij Selezňov včera obvinil prezidenta Borise Jelcina z vyprovokovávání konfrontace narážkami na to, že by mohl dumu rozpustit.[3]

synonyma[editovat]

  1. provokování, provokace, rozdražďování, vydražďování, dráždění, popuzování, rozčilování
  2. vyvolávání, podněcování, způsobování, provokování, rozdmýchávání, dmýchání

antonyma[editovat]

  1. uklidňování, mírnění
  2. zastavování, klidnění, mírnění

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Lidové noviny, 1998, čís. 147. Cit. dle Korpus.cz.
  2. Prostějovský večerník, 2005, čís. 34. Cit. dle Korpus.cz.
  3. Blesk, 1997-10-02. Cit. dle Korpus.cz.