werktuig

nizozemština

výslovnost

• IPA: [ˈʋɛɾk.tœy̯x]  werktuig^{? • info}

etymologie

Kompozitum složené ze základů werken ― jet, jezdit (které z předpokládaného pragermánského *spilōną) a tuig ― věc, cajk, které přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského *teugą či *tiugiją. Srovnej zejména německé Werkzeug ― nástroj, dále také např. anglické toy.

podstatné jméno

• rod střední
• slovesné

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	werktuig	werktuigen

význam

1. nástroj, vercajk, nářadí, náčiní

synonyma

1. instrument, gereedschap

související

• werktuigbouwkundige (strojní inženýr)
• boerenwerktuig, landbouwwerktuig (zemědělský)
• werktuiglijk
• werken (pracovat)
• vliegtuig (letadlo)
• werktuigje (nářadíčko, nádobíčko)
• rijtuig (vagón, vozidlo)
• speeltuig (hračka, prolézačka, dovádědlo)
• vaartuig (plavidlo)
• zintuig (čidlo; smyslový orgán)
• voertuig (vozidlo)
• folterwerktuig (mučící nástroj)