speeltuig

nizozemština

výslovnost

• IPA: [ˈspeːl.tœy̯x]  speeltuig^{? • info}

etymologie

Kompozitum složené ze základů speel ― hra (které z předpokládaného pragermánského *spilōną) a tuig ― věc, cajk, které přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského *teugą či *tiugiją. Srovnej zejména německé Spielzeug ― hračka, dále také např. anglické toy.

podstatné jméno

• rod střední
• slovesné

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	speeltuig	speeltuigen

význam

1. prolézačka; herní prvek
   • Papa geraakt niet meer uit speeltuig en moet bevrijd worden. – Tatínek se nevyvlékl z houpadla a musel být vyproštěn.
2. (zastarale) instrument, (hudební) nástroj

synonyma

1. speeltoestel
2. muziekinstrument

související

• blaasspeeltuig (žesť)
• werktuig (nástroj)
• speeltuigje
• speelgoed (hračka)
• rijtuig (vagón, vozidlo)
• vliegtuig (letadlo)
• vaartuig (plavidlo)
• zintuig (čidlo; smyslový orgán)
• voertuig (vozidlo)