zamručet
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [zamrʊtʃɛt]
dělení
[editovat]- za-mru-čet
sloveso
[editovat]- dokonavé
- intranzitivní
časování
[editovat]| osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
| přítomný čas | zamručím | zamručíš | zamručí | zamručíme | zamručíte | zamručí |
| osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
|---|---|---|---|
| 2. | 1. | 2. | |
| zamruč | zamručme | zamručte | |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
| činné | zamručel | zamručela | zamručelo | zamručeli | zamručely | zamručela |
| trpné | zamručen | zamručena | zamručeno | zamručeni | zamručeny | zamručena |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | |
|---|---|---|---|
| mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
| minulý | zamručev | zamručevši | zamručevše |
význam
[editovat]- vydat mručivý zvuk
- Šelma pohlédla překvapeně do světcovy svaté tváře, nanovo krátce zamručela, načež svěsila hlavu a odšourala se jako zahanbený psík.[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 129.