mručet

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [mrʊtʃɛt]

dělení

[editovat]
  • mru-čet

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas mručím mručíš mručí mručíme mručíte mručí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
mruč mručme mručte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné mručel mručela mručelo mručeli mručely mručela
trpné mručen mručena mručeno mručeni mručeny mručena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný mruče mručíc mručíce

význam

[editovat]
  1. (o zvířeti) vydávat mručivý (hluboký, temný) zvuk
    • Najednou se koně zastavili a ne a ne dál. To proto, že uprostřed cesty číhal obrovský medvěd a hrozivě mručel.[1]

překlady

[editovat]

synonyma

[editovat]
  1. bručet

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 129.