mručet

čeština

výslovnost

• IPA: [mrʊtʃɛt]

dělení

• mru-čet

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	mručím	mručíš	mručí	mručíme	mručíte	mručí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	mruč	mručme	mručte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	mručel	mručela	mručelo	mručeli	mručely	mručela
trpné	mručen	mručena	mručeno	mručeni	mručeny	mručena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	mruče	mručíc	mručíce

význam

1. (o zvířeti) vydávat mručivý (hluboký, temný) zvuk
   • Najednou se koně zastavili a ne a ne dál. To proto, že uprostřed cesty číhal obrovský medvěd a hrozivě mručel.

překlady

1. • angličtina: mutter

synonyma

1. bručet

související

• mručení
• mručivý
• zamručet