čest
Z Wikislovníku
Obsah |
[editovat] čeština
[editovat] výslovnost
- IPA: [tʃɛst]
[editovat] dělení
- čest
[editovat] etymologie
Přes staročeské čest (genitiv čsti, který v novočeštině prošel obměnou čs- > c-),[1] k němuž lze nalézt ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, z praslovanského *čьstь, jež vychází ze stejného základu jako české číst (v praslovanštině *čisti).[2] Obě slova jsou odvozeny z indoevropského základu *ku̯ei-t- („hledět na něco, mít na zřeteli“).[3]
[editovat] podstatné jméno
- rod ženský
[editovat] skloňování
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | čest | — |
| genitiv | cti | — |
| dativ | cti | — |
| akuzativ | čest | — |
| vokativ | cti | — |
| lokál | cti | — |
| instrumentál | ctí | — |
Užívá se jen v jednotném čísle.[4]
[editovat] význam
- jinými lidmi kladně uznávaný mravní stav člověka
- projev úcty
- mravní nevinnost ženy
- (zkráceně, jen nominativ:) čest práci
[editovat] synonyma
- poctivost, řádnost, čestnost, dobrá pověst, počestnost
- pocta, počest, vyznamenání
- poctivost, neposkvrněnost, nevinnost, bezúhonnost, počestnost, ctnost, panenství
[editovat] antonyma
[editovat] překlady
[editovat] související
- čestnost, čestný, čestně
- počestnost, počestný, počestně
- počest
- ctnost, ctný, ctně, ctnostný, ctít
- pocta, poctít, poctivý, poctivě
- úcta, uctít, uctivý, uctivě
- nactiutrhání, nactiutrhačný, nactiutrhačně
[editovat] fráze a idiomy
- přísahat na svou čest, slíbit na svou čest, na mou čest
- být ke cti, sloužit ke cti, dělat čest
- smysl pro čest
- být zavázaný ctí
- věc cti
- urážka na cti, utrhání na cti
- dotknout se něčí cti, připravit někoho o čest
- nemít kouska cti v těle
- všechna čest
- s kým mám tu čest?
- mám čest, pokládám si za čest, je mi ctí, dostalo se mi cti
- vzdát čest, prokázat čest
- čest práci
- tabule cti
[editovat] přísloví
[editovat] poznámky
- ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Díl I [A-J]. Druhé nezměněné vydání. Praha: Academia, 1970. Heslo „čest“, s. 168.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „čest“, s. 112.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „čest“, s. 115.
- ↑ FRONEK, Josef. Velký česko-anglický slovník. Praha: Leda, 2000. ISBN 80-85927-54-3. Heslo „čest“, s. 84.
