Z Wikislovníku
- Nep·tun, mn. Nep·tu·no·vé, Nep·tu·ni, Nep·tu·ny
Z latinského Neptūnus („bůh moří“).
[editovat] podstatné jméno
- rod mužský životný
- rod mužský neživotný
[editovat] životné skloňování
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
Neptun |
Neptuni/Neptunové |
| genitiv |
Neptuna |
Neptunů |
| dativ |
Neptunu/Neptunovi |
Neptunům |
| akuzativ |
Neptuna |
Neptuny |
| vokativ |
Neptune |
Neptuni/Neptunové |
| lokál |
Neptunu/Neptunovi |
Neptunech |
| instrumentál |
Neptunem |
Neptuny |
[editovat] neživotné skloňování
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
Neptun |
Neptuny |
| genitiv |
Neptunu |
Neptunů |
| dativ |
Neptunu |
Neptunům |
| akuzativ |
Neptun |
Neptuny |
| vokativ |
Neptune |
Neptuny |
| lokál |
Neptunu |
Neptunech |
| instrumentál |
Neptunem |
Neptuny |
- (životné) v římské mytologii bůh vodstva a vládce moří, ztotožňovaný se starořeckým bohem Poseidónem
- Neptun mohl svým trojzubcem rozpoutat bouře a zemětřesení.
- (neživotné) osmá, nejvzdálenější planeta sluneční soustavy
- Na planetě Neptun vanou velmi silné větry rychlostí až 2000 km/h.