elf

Z Wikislovníku

Možná hledáte Elf.

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 etymologie 1.4 podstatné jméno 1.4.1 skloňování 1.4.2 význam 1.4.3 překlady 1.4.4 související 2 angličtina 2.1 výslovnost 2.2 etymologie 2.3 podstatné jméno 2.3.1 skloňování 2.3.2 význam 3 němčina 3.1 výslovnost 3.2 číslovka 3.2.1 význam 4 slovenština 4.1 výslovnost 4.2 podstatné jméno 4.2.1 skloňování 4.2.2 význam 4.2.3 související 5 poznámky

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [ɛlf]

[editovat] dělení

• elf, mn. el·fo·vé

[editovat] etymologie

Z anglického elf se do češtiny a dalších jazyků rozšířilo překlady děl Shakespeara a Miltona.^[1]

[editovat] podstatné jméno

• rod mužský životný

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	elf	elfové
genitiv	elfa	elfů
dativ	elfovi	elfům
akuzativ	elfa	elfy
vokativ	elfe	elfové
lokál	elfovi	elfech
instrumentál	elfem	elfy

• Tvar elfi v nominativu a vokativu plurálu (1. a 5. pádu množného čísla) je užíván jako hovorový.^[2]

  A slyšel jsem, že se elfi stěhujou na západ.^[3]

[editovat] význam

1. (v germánské mytologii) přírodní duch, skřítek s magickými schopnostmi, které může užívat ku prospěchu nebo ke škodě lidí

[editovat] překlady

anglicky: elf (en) německy: Elf (de) m francouzsky: elfe (en) m

polsky: elf (pl) m rusky: эльф (ru) m slovensky: elf (sk) m

[editovat] související

• elfí, elfský

[editovat] angličtina

[editovat] výslovnost

• IPA: [ɛlf]

[editovat] etymologie

Pochází ze staroanglického ælf, popř. ylf. Slovo bylo poprvé zmíněno v básni Beowulf v plurálu ylfe.^[4]

[editovat] podstatné jméno

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	elf	elves

[editovat] význam

1. elf

[editovat] němčina

[editovat] výslovnost

• IPA: [ɛlf]

[editovat] číslovka

[editovat] význam

1. jedenáct

[editovat] slovenština

[editovat] výslovnost

• IPA: [ɛlf]

[editovat] podstatné jméno

• rod mužský životný

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	elf	elfi
genitiv	elfa	elfov
dativ	elfovi	elfom
akuzativ	elfa	elfov
lokál	elfovi	elfoch
instrumentál	elfom	elfmi/elfami

[editovat] význam

1. (v germánské mytologii) přírodní duch, skřítek s magickými schopnostmi, které může užívat ku prospěchu nebo ke škodě lidí

[editovat] související

• elfský
• elfka

[editovat] poznámky

1. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „elf“, s. 155.
2. ↑ Slovník spisovného jazyka českého. I. díl a-g. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1989. Heslo „elf“, s. 453.
3. ↑ TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Přeložila Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, 1990. Kapitola „Stíny minulosti“, s. 57.
4. ↑ The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Elf“, s. 88 (v číslování počínajícím písmenem E).