lomcovat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [lɔmt͡sɔvat]

dělení[editovat]

  • lom-co-vat

etymologie[editovat]

Odvozeno od lomit.[1]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní
  • povinná vazba s předmětem v instrumentálu

varianty[editovat]

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas lomcuji lomcuješ lomcuje lomcujeme lomcujete lomcují
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
lomcuj lomcujme lomcujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné lomcoval lomcovala lomcovalo lomcovali lomcovaly lomcovala
trpné lomcován lomcována lomcováno lomcováni lomcovány lomcována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný lomcuje lomcujíc lomcujíce

význam[editovat]

  1. násilně provádět malé pohyby sem a tam, mocně třást někým nebo něčím, co je do značné míry upevněné
    • Tu teda jeho paní dala zamřížovat všechna okna, aby ho zbavila té ustavičné úzkosti. Několik dní to pomáhalo, Gierke se drobet uklidnil, ale pak zase pobíhal od okna k oknu a lomcoval těmi mřížemi, aby se přesvědčil, že pevně drží.[2]
    • Horina mu rozuměl, ale uzel všeho toho rozumění byl, že se zklamal ve své naději. A tudíž jím lomcoval hněv, žalost, pýcha, mstyžádost a láska — všecko naň doráželo, rozdíralo mu srdce a bouřilo v něm nepoznanou posud bolestí.[3]
    • Marně lomcují opratě, bič bije vzduch, neuhodí tě, nemá tě, marně lomcují opratě, odkud odešel Bůh.[4]

překlady[editovat]

  1. mocně třást

synonyma[editovat]

  1. cloumat, otřásat, třepat, zmítat, škubat

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „lomcovat“, s. 348.
  2. Karel Čapek: Povídky z druhé kapsy: Závrať
  3. Josef Kajetán Tyl: Ptáčníkova dceruška v Povídky novověké, Praha: Alois Hynek, 1889
  4. Jiří Orten: Černý obraz, Praha: Václav Petr, 1947