tvrdit

čeština

výslovnost

• IPA: [tvr̩ɟɪt]

dělení

• tvr-dit

etymologie

• Z českého slova tvrdý.

sloveso

• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	tvrdím	tvrdíme
2.	tvrdíš	tvrdíte
3.	tvrdí	tvrdí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	tvrďme
2.	tvrď	tvrďte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	tvrdil	tvrdili
mužský neživotný		tvrdily
ženský	tvrdila
střední	tvrdilo	tvrdila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	tvrzen	tvrzeni
mužský neživotný		tvrzeny
ženský	tvrzena
střední	tvrzeno	tvrzena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	tvrdě	tvrdíce
ženský	tvrdíc
střední

význam

1. s jistotou říkat, prohlašovat
   • Tvrdí, že viděl mimozemšťany.
2. činit tvrdším
   • Sklo se tvrdí.

překlady

říkat

angličtina: assert (en), affirm (en), state (en), claim (en) francouzština: affirmer (fr)

italština: affermare (it) němčina: behaupten (de) slovenština: tvrdiť (sk)

činit tvrdším

angličtina: harden (en) francouzština: durcir (fr)

němčina: härten (de)

synonyma

1. říkat, prohlašovat, konstatovat, ubezpečovat
2. –

antonyma

1. –
2. měkčit

související

• potvrdit
• stvrdit
• utvrdit
• vytvrdit
• vytvrdnout
• zatvrdit
• zatvrdit se
• zatvrdnout
• ztvrdit
• tvrzení
• potvrzení
• tvrzený