úbytě

čeština

výslovnost

IPA: [ˈʔuː.bɪcɛ]

dělení

úby-tě

etymologie

Vychází ze slovesa ubýt, ubývat, vlastně „nemoc, při které z člověka ubývá“. Mohlo by vlastně jít o sémantický kalk starořeckého φθίσις, potažmo latinského phthisis, které úzce souvisejí se slovesem φθίω — vadnout, ubývat, zmenšovat se, chřadnout.

varianty

(zastarale, v obecném jazyce) oubytě, (archaicky) ubytí, úbytí

podstatné jméno

rod ženský
pomnožné

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	—	úbytě
genitiv	—	úbytí
dativ	—	úbytím
akuzativ	—	úbytě
vokativ	—	úbytě
lokál	—	úbytích
instrumentál	—	úbytěmi

význam

(zastarale) (plicní) tuberkulóza
(zastarale, přeneseně) obecné označení pro nemoc projevující se chřadnutím, vyhubnutím organismu

synonyma

souchotě, (neutrálně) souchotiny, (v lékařství) ftisis, ftisa, ftise, ftiza, ftize
—

slovní spojení

poznámky

Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo úbytě.