čumil

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈt͡ʃu.mɪl]

dělení

• ču-mil

etymologie

Z čumět pomocí přípony -il.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	čumil	čumilové
genitiv	čumila	čumilů
dativ	čumilu / čumilovi	čumilům
akuzativ	čumila	čumily
vokativ	čumile	čumilové
lokál	čumilu / čumilovi	čumilech
instrumentál	čumilem	čumily

význam

1. (expresivně, hanlivě) člověk, který se dívá
   • Co ten čumil tam na rohu? Kam zmizel?.

překlady

1. člověk, který se dívá

   • angličtina: rubberneck, gaper
   • francouzština: badaud m
   • němčina: Gaffer m
   • ruština: ротозей m, зевака m ž
   • španělština: mirón m

synonyma

1. zevloun, kibic, (neutrálně) přihlížející, divák, (částečně) voyeur

související

• čumilův
• čumět
• čumilský