čumět

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [t͡ʃʊmɲɛt]

dělení[editovat]

  • ču-mět

sloveso[editovat]

  • nedokonavé

varianty[editovat]

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas čumím čumíš čumí čumíme čumíte čumí / čumějí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
čum čumme čumte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné čuměl čuměla čumělo čuměli čuměly čuměla
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný čuměje / čumě čumějíc / čumíc čumějíce / čumíce

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce, expresivně) dívat se (zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě nebo hloupě)
    • Kam čumíš?
    • Do půlnoci jsme čuměli na televizi.
    • „Ty nemáš co čumět někam nahoru, ale hezky před sebe na silnici!“ poučím ho.[1]
  2. (v obecném jazyce, expresivně) nečinně postávat
    • Jenom tady čumíš a nic užitečného neděláš.

synonyma[editovat]

  1. hledět, koukat, (v obecném jazyce, expresivně) civět, čučet, čubrnět
  2. zevlovat, civět, okounět

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Luděk Stínil: Mladí muži v ráži