říčný

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːt͡ʃniː]

dělení

• říč-ný

etymologie

Odvozeno od slovesa řítit se.

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	říčný	říčný	říčná	říčné	říční	říčné	říčné	říčná
genitiv	říčného	říčného	říčné	říčného	říčných	říčných	říčných	říčných
dativ	říčnému	říčnému	říčné	říčnému	říčným	říčným	říčným	říčným
akuzativ	říčného	říčný	říčnou	říčné	říčné	říčné	říčné	říčná
vokativ	říčný	říčný	říčná	říčné	říční	říčné	říčné	říčná
lokál	říčném	říčném	říčné	říčném	říčných	říčných	říčných	říčných
instrumentál	říčným	říčným	říčnou	říčným	říčnými	říčnými	říčnými	říčnými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	říčný
komparativ	říčnější
superlativ	nejříčnější

význam

1. zpocený a zčervenalý po delším fyzickém úsilí
   • Přiběhl domů pozdě, celý říčný.

překlady

1. zčervenalý po úsilí

   • francouzština: tout en nage
   • němčina: abgehetzt
   • slovenština: vyhriaty

synonyma

1. schvácený, uřícený

související

• řítit se

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-01-28]. Heslo říčný.