říčný

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [r̝iːt͡ʃniː]

dělení[editovat]

  • říč-ný

etymologie[editovat]

Odvozeno od slovesa řítit se.[1]

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ říčný říčný říčná říčné říční říčné říčné říčná
genitiv říčného říčného říčné říčného říčných říčných říčných říčných
dativ říčnému říčnému říčné říčnému říčným říčným říčným říčným
akuzativ říčného říčný říčnou říčné říčné říčné říčné říčná
vokativ říčný říčný říčná říčné říční říčné říčné říčná
lokál říčném říčném říčné říčném říčných říčných říčných říčných
instrumentál říčným říčným říčnou říčným říčnými říčnými říčnými říčnými

stupňování[editovat]

stupeň tvar
pozitiv říčný
komparativ říčnější
superlativ nejříčnější

význam[editovat]

  1. zpocený a zčervenalý po delším fyzickém úsilí
    • Přiběhl domů pozdě, celý říčný.

překlady[editovat]

  1. zčervenalý po úsilí

synonyma[editovat]

  1. schvácený, uřícený

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-04, [cit. 2014-01-28]. Heslo říčný.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „říčný“, s. 556.