říkanka

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈr̝iː.kaŋ.ka]

dělení[editovat]

  • ří-kan-ka

varianty[editovat]

etymologie[editovat]

Od infinitivního kmene z říkat nebo prezentivních kmenů a přípony -nka, případně od příčestí trpného říkáno a přípony -ka.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ říkanka říkanky
genitiv říkanky říkanek
dativ říkance říkankám
akuzativ říkanku říkanky
vokativ říkanko říkanky
lokál říkance říkankách
instrumentál říkankou říkankami

význam[editovat]

  1. jednoduchá skladbička určená k odříkávání, zpravidla lidového původu a rytmicky skládaná, rýmovaná, často bez obsahového smyslu
    • To vám, děti, když jsem byl ještě docela maličký kluk, moje babička mě naučila takovou říkanku. Ta vám znala písniček a říkanek, takové dnes už ani nikdo neví.[2]

překlady[editovat]

  1. jednoduchá lidová básnička

synonyma[editovat]

  1. říkadlo, (řidčeji) říkačka, (rozpočítávací) rozpočítávadlo, (rýmovaná) rýmovačka

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ŠIMANDL, Josef, ed. Slovník afixů užívaných v češtině. Praha : Karolinum, [cit. 2023-02-04]. Heslo -enka/-ěnka.
  2. Povídejme si, děti, Josef Čapek, 1959