říkačka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̝iː.ka.t͡ʃka]

dělení

• ří-kač-ka

etymologie

Z říkat a přípony -čka.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	říkačka	říkačky
genitiv	říkačky	říkaček
dativ	říkačce	říkačkám
akuzativ	říkačku	říkačky
vokativ	říkačko	říkačky
lokál	říkačce	říkačkách
instrumentál	říkačkou	říkačkami

význam

1. (řidčeji) jednoduchá skladbička určená k odříkávání, zpravidla lidového původu a rytmicky skládaná, rýmovaná, často bez obsahového smyslu
   • Vedle toho hulákali říkačky méně vhodné, ale z těch se nezachovala leč jediná a ta zní takto: Dejte si Burduburděru za sklo!
2. (řidčeji, hanlivě) planá zpráva nebo prázdné tlachání
   • Na Nový rok o slepičí krok? Pranostiky. Může se zdát, že jsou to jen říkačky, které nemají s vědou nic společného. Ale zdání klame.

překlady

1. jednoduchá lidová básnička

   • angličtina: rhyme
   • ruština: скорогово́рка ž, (posměšná) дразнилка ž
   • slovenština: riekanka ž
2. planá zpráva a prázdné tlachání

   • slovenština: povedačka ž

synonyma

1. říkanka, říkadlo, (rozpočítávací) rozpočítávadlo, (rýmovaná) rýmovačka
2. (expresivně) tlach, žvást, žblept, blept, báchorka, povídačka, (u novinařiny) kachna, (neutrálně) fáma, výmysl, smyšlenka, klep, pomluva, kleveta, (v obecném jazyce, expresivně) kec, plk, drb

související

• říkání
• říkat (se)