řiť

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte rit, riť, rīt nebo řít.

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

homofony

[editovat]

dělení

[editovat]
  • řiť

etymologie

[editovat]

Přes staročeské řit z předpokládaného praslovanského *ritь / *рить. Srovnej např. polské rzyć, srbochorvatské rit nebo litevské ríetas.

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ řiť řitě / řiti
genitiv řitě / řiti řití
dativ řiti řitím
akuzativ řiť řitě / řiti
vokativ řiti řitě / řiti
lokál řiti řitích
instrumentál řití řitěmi

význam

[editovat]
  1. zadnice, zadek
    • Celý svět se řítí / do ďáblovy řiti. (Josef Váchal)
  2. (v lékařství) otvor, kterým končí trávicí trakt
    • Proktolog mi vpravil do řitě anoskop.
    • „… právě tak jako svolávám ne sebe sto tisíc košů pořádných ďáblů, s tělem i duší, s droby i střevy, jestliže v celém tom příběhu lžu jen jediným slovem: stejně nechť vás zpraží oheň sv. Antonína, nechť vás zkroutí padoucnice, nechť vás zohaví hrom, morová hlíza, ať přijde na vás úplavice, podlá bolest ze zánětu řiti, tak zúžené jako kravský chlup, zesílená ještě rtutí, nechať vám vnikne do zadnice a nechať padnete jako Sodoma a Gomora v síru a oheň a zkázu, nebudete-li pevně věřit všemu, co vám budu vyprávět …“[1]

překlady

[editovat]
  1. vyústění trávicího traktu

synonyma

[editovat]
  1. zadnice, zadek, (vulgárně) prdel
  2. konečník

související

[editovat]

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé
  • tranzitivní

význam

[editovat]
  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa řítit se

poznámky

[editovat]
  1. François Rabelais: Gargantua a Pantagruel, kniha 2., předmluva spisovatelova. Praha: Odeon 1968.

externí odkazy

[editovat]
  • Článek Řiť ve Wikipedii