končit

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnt͡ʃɪt]
•  končit^{? • info}

dělení

• kon-čit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní nebo intranzitivní

časování

oznamovací způsob

Budoucí čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	končím	končíme
2.	končíš	končíte
3.	končí	končí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	končeme
2.	konči	končete
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	končil	končili
mužský neživotný		končily
ženský	končila
střední	končilo	končila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	končen	končeni
mužský neživotný		končeny
ženský	končena
střední	končeno	končena

přechodníky

Přechodník minulý
Rod	Singulár	Plurál
mužský	končiv	končivše
ženský	končivši
střední

význam

1. způsobovat konec
   • Už s tebou telefonuji aspoň hodinu, budu muset končit.
2. blížit se ke konci
   • Léto pomalu končí, objevují se první ranní mrazíky.

překlady

vyvolávat konec

• angličtina: end, stop
• finština: loppua
• francouzština: terminer, finir
• italština: terminare
• němčina: beenden, abschließen
• slovenština: končiť

synonyma

1. ukončovat
2. končit se

antonyma

1. zahajovat, začínat
2. začínat, rozbíhat se

související

• ukončit
• skončit
• ukončení
• ukončený
• konečný

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-24, [cit. 2013-10-11]. Heslo končit.