končit

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnt͡ʃɪt]
•  končit^{? • info}

dělení

• kon-čit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní nebo intranzitivní

varianty

• (zastarale) končiti

časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Přítomný čas	končím	končíš	končí	končíme	končíte	končí

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	konči	končeme	končete

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Činné	končil	končila	končilo	končili	končily	končila
Trpné	končen	končena	končeno	končeni	končeny	končena

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Přítomný	konče	končíc	končíce

význam

1. způsobovat konec
   • Už s tebou telefonuji aspoň hodinu, budu muset končit.
2. blížit se ke konci
   • Léto pomalu končí, objevují se první ranní mrazíky.

překlady

1. vyvolávat konec

   • angličtina: end, stop
   • finština: loppua
   • francouzština: terminer, finir
   • italština: terminare
   • němčina: beenden, abschließen
   • polština: kończyć
   • slovenština: končiť
2. blížit se ke konci

   • polština: kończyć się

synonyma

1. ukončovat
2. končit se

antonyma

1. zahajovat, začínat
2. začínat, rozbíhat se

související

• dokončit
• skončit
• ukončit
• konečný

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-24, [cit. 2015-01-16]. Heslo končit.