prdel

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • pr-del

etymologie[editovat]

Odvozeno od slovesa prdět,[1] které má původ ve všeslovanském *pъrděti, které pochází z indoevropského onomatopoického kořene *perd- se stejným významem.[2]

Pravděpodobně nesouvisí se slovy prďola, prďolit (zast. prdola, prdolit).[3] Ta navzdory fonetické podobnosti a expresivnímu pr- od kořene prd- (prdel) vycházejí s vulgární obměny z trtolit (srov. polské pierdolić, ja pierdolę).[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ prdel prdele
genitiv prdele prdelí
dativ prdeli prdelím
akuzativ prdel prdele
vokativ prdeli prdele
lokál prdeli prdelích
instrumentál prdelí prdelemi

význam[editovat]

  1. (zhruběle) zadnice
    • Nezlob, nebo dostaneš vařečkou na prdel!
  2. (zhruběle, přeneseně) legrace
    • Dělali jsme si ze šéfa prdel.
    • To si děláš prdel! / Děláš si prdel?!
    • Prokop celou dobu vyprávěl vtipy. To byla ale prdel!
  3. (zhruběle, přeneseně) odlehlé místo
    • Ženská je jako tramvaj z Mostu do Litvínova. Hází s tebou ze strany na stranu a nakonec tě vodveze do ještě větší prdele.

překlady[editovat]

  1. zadek

synonyma[editovat]

  1. řiť, zadnice, zadek
  2. legrace, sranda, prča
  3. zapadákov, díra, prdel světa, kde lišky dávají dobrou noc

antonyma[editovat]

  1. nuda, pruda, nůďo
  2. kde to žije

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „prděti“, s. 482.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prdět“, s. 498.
  3. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „Prdola“, s. 910.