žabant
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ʒabant]
dělení
[editovat]- ža-bant
etymologie
[editovat]Srovnej odpovídající význam slova žába,[1] dále srovnej žabnál.[2] Lze také spekulovat, že podobu výrazu ovlivnila zdánlivá přípona -ant ve slovech jako parchant, harant.
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | žabant | žabanti |
| genitiv | žabanta | žabantů |
| dativ | žabantu / žabantovi | žabantům |
| akuzativ | žabanta | žabanty |
| vokativ | žabante | žabanti |
| lokál | žabantu / žabantovi | žabantech |
| instrumentál | žabantem | žabanty |
význam
[editovat]- (nářečně, hanlivě, zastarale) dítě[1]
- Aha, tak přece koleno, mihne mi hlavou, kolikrát jsem to těm žabantům říkal, ať tak nelítají.[3]
- (nářečně, hanlivě, zastarale) malý chlapec; dítě mužského pohlaví[2]
synonyma
[editovat]antonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ 1,0 1,1 1,2 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 7. Praha : František Šimáček, 1893. Dostupné online. Heslo „Žabant“, s. 1165.
- ↑ 2,0 2,1 KOTT, František Štěpán. Příspěvky k česko-německému slovníku zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Dostupné online. Heslo „Žabant“, s. 523.
- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-02-01]. Karta žabant.
- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 3. Praha : František Šimáček, 1882. Dostupné online. Heslo „Slota“, s. 432.