burcovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbʊrt͡sɔvat]

dělení

• bur-co-vat

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	burcuji / burcuju	burcuješ	burcuje	burcujeme	burcujete	burcují / burcujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	burcuj	burcujme	burcujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	burcoval	burcovala	burcovalo	burcovali	burcovaly	burcovala
trpné	burcován	burcována	burcováno	burcováni	burcovány	burcována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	burcuje	burcujíc	burcujíce

význam

1. naléhavě, hlasitě a neodbytně budit ze spánku, zejména hlubšího
2. (přeneseně, expresivně, knižně) naléhavě upozorňovat, podněcovat k činnosti (především někoho, kdo projevuje otupělost, letargii či nemístný klid)

překlady

1. budit lomcováním či křikem

   • angličtina: rouse
   • francouzština: réveiller brusquement, secouer
   • latina: suscitare, expergesci
   • němčina: wachrütteln, rütteln
   • ruština: возбуждать
   • řečtina: ξυπνώ απότομα
   • slovenština: burcovať
2. podněcovat k činnosti, vytrhovat z klidu

   • angličtina: stir up
   • francouzština: alerter, mobiliser
   • němčina: anstacheln
   • řečtina: αφυπνίζω, εξεγείρω, υποδαυλίζω

synonyma

1. budit, lomcovat
2. vytrhovat, alarmovat, vyrušovat, vyvolávat poplach, podněcovat, (knižně, zastarale) harangovat, rozohňovat

související

• burcující
• zburcovat
• vyburcovat
• burcování