cogitare

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

latina

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [kɔːgɪ.ˈtaːre] (klasická)
  • IPA: [ko.d͡ʒi.ˈtaːre] (vatikánská)

sloveso

[editovat]
  • 1. konjugace (a-kmeny)
  • (v některých významech) tranzitivní

časování

[editovat]
Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv cōgitāre cōgitārī
Prézens sg. 1. cōgitō cōgitor
2. cōgitās cōgitāris
3. cōgitat cōgitātur
Prézens pl. 1. cōgitāmus cōgitāmur
2. cōgitātis cōgitāminī
3. cōgitant cōgitantur
Imperativ sg. 2. cōgitā!
Imperativ pl.. 2. cōgitāte!
Imperfektum sg. 1. cōgitābam cōgitābar
2. cōgitābās cōgitābāris
3. cōgitābat cōgitābātur
Imperfektum pl. 1. cōgitābāmus cōgitābāmur
2. cōgitābátis cōgitābāminī
3. cōgitābant cōgitābantur
Futurum sg. (první) 1. cōgitābō cōgitābor
2. cōgitābis cōgitāberis
3. cōgitābit cōgitābitur
Futurum pl. (první) 1. cōgitābimus cōgitābimur
2. cōgitābitis cōgitābiminī
3. cōgitābunt cōgitābuntur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. cōgitārem cōgitārer
2. cōgitārēs cōgitārēris
3. cōgitāret cōgitārētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. cōgitārēmus cōgitārēmur
2. cōgitārētis cōgitārēminī
3. cōgitārent cōgitārentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. cōgitem cōgiter
2. cōgitēs cōgitēris
3. cōgitet cōgitētur
Konjunktiv prézenta pl. 1. cōgitēmus cōgitēmur
2. cōgitētis cōgitēminī
3. cōgitent cōgitentur

význam

[editovat]
  1. myslet, přemýšlet
  2. zvažovat, uvažovat
  3. (sloveso opětovací:) shánět dohromady; přetřásat

související

[editovat]

přísloví, úsloví a pořekadla

[editovat]