Děti chodí po bytě jako mátohy. Celá dopoledne sedí u počítačů na distanční výuce, odpoledne se válí na posteli s mobilem v ruce. (…) Ledová voda zaháněla dny strávené u počítače do říše stínů. Po týdnu se však tlupa musela vrátit do Prahy – kvůli distanční výuce a internetu. Auto řízené Aničkou projelo bez problému kolem policejních hlídek. A zase do mátožných stínů mezi počítačem a mobilem. Po několika dnech jsem zpozorovala, že Matouše, který se kromě distanční výuky ještě ve volném čase připravuje na přijímačky na gympl, opouští euforie z prázdnin a začíná se propadat do horší deprese než před nimi.[1]
