fuk

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

homofony[editovat]

dělení[editovat]

  • fuk

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský neživotný

varianty[editovat]

etymologie[editovat]

Od foukat.

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ fuk fuky
genitiv fuku fuků
dativ fuku fukům
akuzativ fuk fuky
vokativ fuku fuky
lokál fuku fukách
instrumentál fukem fuky

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce) mezera mezi dvěma nepřiléhavými částmi, které tvoří celek

synonyma[editovat]

  1. škvíra, štěrbina, spára, fuga

související[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod ženský

význam[editovat]

  1. genitiv plurálu substantiva fuka

příslovce[editovat]

etymologie[editovat]

Vzniklo přeměnou samohlásky ze slova fík[1], jež pochází z latinského ficus — „fíkovník, fík“, pravděpodobně středomořského původu, snad odvozeného ze semitských jazyků (srovnej např. fénické pagh — „polozralý fík“), jehož urážlivý smysl se zachoval např. v angličtině s narážkou na to, že fík je „maličkost, bezcenná věc“, také však s odkazem na použití slova v řečtině a italštině jako slangové označení pro vulvu, zřejmě pro podobný vzhled puklého zralého fíku.[2]

význam[editovat]

  1. (hovorově) (obvykle v ustálených spojeních) vyjadřuje lhostejnost či nezájem
    • To je mi fuk.

synonyma[editovat]

  1. šumafuk, putna, (neutrálně) jedno, (knižně) lhostejno

citoslovce[editovat]

etymologie[editovat]

Od fouknout.

význam[editovat]

  1. vyjadřuje rychlé zmizení
  2. vyjadřuje krátké náhlé fouknutí

přísloví, úsloví a pořekadla[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-09-08]. Heslo fuk.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 752 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „fuk“, s. 198.
  2. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary [online]. [Cit. 2015-09-08]. Heslo fig. Dostupné online. (anglicky)