kajícník

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkajiːt͡sɲiːk]

dělení

• ka-jíc-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kajícník	kajícníci
genitiv	kajícníka	kajícníků
dativ	kajícníkovi / kajícníku	kajícníkům
akuzativ	kajícníka	kajícníky
vokativ	kajícníku	kajícníci
lokál	kajícníkovi / kajícníku	kajícnících
instrumentál	kajícníkem	kajícníky

význam

1. (v křesťanství, církevní) ten, kdo se kaje (za své hříchy apod.) během / v rámci tzv. svátosti smíření neboli svaté zpovědi; člověk, který se zpovídá knězi
2. (přeneseně, expresivně) ten, kdo lituje svých provinění, chyb, hříchů apod.

překlady

1. věřící během zpovědi

   • angličtina: confessant, penitent
   • francouzština: pénitent m
   • italština: penitente m
   • němčina: Büßer m, Beichtkind s
   • polština: penitent m
   • ruština: кающийся m
   • řečtina: μετανοών m
   • slovenština: kajúcnik m
   • španělština: penitente m
2. člověk litující svých provinění

   • angličtina: repentant, penitent
   • slovenština: kajúcnik m

související

• kajícníkův
• kajícnice
• kajícný
• kajícně
• kát se
• pokání

externí odkazy

• Wikizdroje. Vyhledávání výrazu "kajícník".
• Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo kajícník (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo kajícník.
• Google Books. Vyhledávání výrazu "kajícník" pro češtinu.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo kajícník.
• Slovník současné češtiny. Lingea, 2024. Heslo kajícník
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo kajícník.