klín

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kliːn]

dělení[editovat]

  • klín

etymologie[editovat]

Z praslovanského *klinъ.[zdroj?]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ klín klíny
genitiv klína / klínu klínů
dativ klínu klínům
akuzativ klín klíny
vokativ klíne klíny
lokál klíně / klínu klínech
instrumentál klínem klíny

význam[editovat]

  1. nástroj ze dřeva, kovu nebo kamene zúžený na konci; jednoduchý stroj
    • Štípali pařez pomocí klínů.
  2. (přeneseně) cokoliv tvaru klínu (1)
    • klín hor
  3. oblast poblíž genitálií
    • Po cestičce běží mladá ošetřovatelka, vítr jí rýsuje na zástěře pěkný klín; rovná si oběma rukama vlasy, vzhlíží zdola k vlajícímu dlouhánovi a něco mu rychle povídá.[1]
  4. spodní část trupu člověka
    • Náhodou zatímco toto píši, vlezla si mi na klín kočka a přede z plna hrdla.[2]
  5. (v myslivosti) ocas samce bažanta

překlady[editovat]

nástroj

související[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-08-25, [cit. 2010-02-16]. Heslo klín.
  1. Karel Čapek: Povětroň
  2. Karel Čapek: Výlet do Španěl

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Klín ve Wikipedii
  • Kategorie Wedges ve Wikimedia Commons