kování

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔvaːɲiː]

dělení

• ko-vá-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kování	kování
genitiv	kování	kování
dativ	kování	kováním
akuzativ	kování	kování
vokativ	kování	kování
lokál	kování	kováních
instrumentál	kováním	kováními

význam

1. kovové prvky na předmětech z materiálů s menší pevností
   • Truhla je novodobá, ale kování pochází ze 17. století.
2. tváření kovů za tepla pomocí úderů a rázů
   • V ukázce vám průvodce ukáže kování meče.

překlady

1. kovové prvky

   • angličtina: fitting
2. tváření kovů

   • angličtina: forging

související

• kovaný
• kovat
• kovář
• kovárna
• podkova

poznámky

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2010-02-27]. Heslo kování.

externí odkazy

• Článek Kování ve Wikipedii