krása
Vzhled
Možná hledáte krasa, Krása, krāsa, krasą, krāsā nebo kråsä.
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [kraːsa]
dělení
[editovat]- krá-sa
etymologie
[editovat]Všeslovanské. Staročeské krása ve významu lesk, krása, červeň. Polské krasa – krása, barva (zvláště červená), ruské краса – krása (avšak красный – červený), srbochorvatské красота, staroslověnské краса téhož významu. Praslovanské *krasa znamenalo původně asi lesk, červeň, barva ohně a v tomto smyslu se dá nejspíš spojit s praslovanským *kresati, tedy českým křesat. Méně pravděpodobná je příbuznost s latinským crassus 'tlustý, silný' či litevským grožis téhož významu.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | krása | krásy |
genitiv | krásy | krás |
dativ | kráse | krásám |
akuzativ | krásu | krásy |
vokativ | kráso | krásy |
lokál | kráse | krásách |
instrumentál | krásou | krásami |
význam
[editovat]překlady
[editovat]synonyma
[editovat]antonyma
[editovat]související
[editovat]- krásný
- kráska
- krasavec
- krasavice
- krasotinka
- okrasa
- příkrasa
- krášlit
- sedmikráska
- krasobruslení
- krasouma
- Krasomil
- Krasoslav
poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „krása“, s. 310.
- ↑ Johann Nepomuk Nestroy Cit In: Břetislav Hartl: Inspiromat. Mladá fronta, 1967
- ↑ Milan Kundera: Kniha smíchu a zapomnění. 6. část: Taminina smrt, oddíl 11.