kuulua
finština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈkuːluɑˣ]
dělení
[editovat]- kuu-lu-a
sloveso
[editovat]význam
[editovat]- patřit (někam nebo někomu)
- být slyšet
- prý, říká se
- Hän kuuluu olevan rikas. – Prý je bohatý.
- týkat se, být něčí věc
- Hän kysyi, mistä puhuin Marjan kanssa. Sanoin, että se ei kuulu hänelle. – Zeptal se, o čem jsem jsem mluvil s Marjou. Řekl jsem, že to není jeho věc.
- mít se, cítit se
- Mitä kuuluu? – Jak se máš?
- Minulle kuuluu hyvää. – Mám se dobře.