láteřit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈlaːtɛr̝ɪt]

dělení[editovat]

  • lá-te-řit

sloveso[editovat]

  • intranzitivní
  • nedokonavé

význam[editovat]

  1. (knižně) vyjadřovat své bouřlivé emoce (zejména vztek) zesílením hlasu a ostrými, nevybíravými slovy
    • Když vrátil se hoch s plnou kapsou a snad i s naplněnou mošnou, vždy dostalo se mu od kmotra vlídného přijetí. Však časem přišel Bartoloměj mezi lidi nevlídné aneb chudobné, kteří místo dárků odbývali ho úsečným „Naděl Pán Bůh!“ Tu bývalo zle. Kmotr láteřil, nazýval hocha darmochlebem a zaříkal se, že, stane-li se to ještě jednou, bez milosti ho vyžene.[1]
    • V oddechovém parku se konala porada v cirkuse, jak vytáhnout ze žebříku Kaučukovou Lou? když se chudák proplétala s chorou páteří, uprostřed jí v zádech ruplo, direktor láteří. Hadí žena řkla: "Dost! Sama vím, co je má povinnost, nerozřežou žebřík vinou..."[2]
    • Rozveselen vracel jsem se před večerem domů, abych se připravil na večerní představení v cirkusu. Doma však bylo rozčarování. Paní Martiniová zle láteřila, vyčítala svému choti, že ji podvádí, a dobrý můj učitel, který zachovával dlouho klid, který se nikdy v baletu nerozčilil, ač byl vždy při cvičení velmi přísný, nezdržel se tenkrát a po několika slovních výčitkách vyťal ženě políček.[3]

synonyma[editovat]

  1. klít, nadávat, hartusit, lát, zuřit, rozčilovat se

související[editovat]

poznámky[editovat]