láteřit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈlaːtɛr̝ɪt]

dělení

• lá-te-řit

sloveso

• intranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	láteřím	láteříš	láteří	láteříme	láteříte	láteří

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	láteř	láteřme	láteřte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	láteřil	láteřila	láteřilo	láteřili	láteřily	láteřila
trpné	láteřen	láteřena	láteřeno	láteřeni	láteřeny	láteřena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	láteře	láteříc	láteříce

význam

1. (knižně) vyjadřovat své bouřlivé emoce (zejména vztek) zesílením hlasu a ostrými, nevybíravými slovy
   • Když vrátil se hoch s plnou kapsou a snad i s naplněnou mošnou, vždy dostalo se mu od kmotra vlídného přijetí. Však časem přišel Bartoloměj mezi lidi nevlídné aneb chudobné, kteří místo dárků odbývali ho úsečným „Naděl Pán Bůh!“ Tu bývalo zle. Kmotr láteřil, nazýval hocha darmochlebem a zaříkal se, že, stane-li se to ještě jednou, bez milosti ho vyžene.
   • V oddechovém parku se konala porada v cirkuse, jak vytáhnout ze žebříku Kaučukovou Lou? když se chudák proplétala s chorou páteří, uprostřed jí v zádech ruplo, direktor láteří. Hadí žena řkla: „Dost! Sama vím, co je má povinnost, nerozřežou žebřík vinou...“
   • Rozveselen vracel jsem se před večerem domů, abych se připravil na večerní představení v cirkusu. Doma však bylo rozčarování. Paní Martiniová zle láteřila, vyčítala svému choti, že ji podvádí, a dobrý můj učitel, který zachovával dlouho klid, který se nikdy v baletu nerozčilil, ač byl vždy při cvičení velmi přísný, nezdržel se tenkrát a po několika slovních výčitkách vyťal ženě políček.

synonyma

1. klít, nadávat, hartusit, lát, zuřit, rozčilovat se

související

• láteření