zuřit

čeština

výslovnost

• IPA: [zʊ̯r̝ɪt]

dělení

• zu-řit

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zuřím	zuříš	zuří	zuříme	zuříte	zuří

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zuř	zuřme	zuřte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zuřil	zuřila	zuřilo	zuřili	zuřily	zuřila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	zuře	zuříc	zuříce

význam

1. dávat najevo svůj vztek
   • »Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«
2. (přeneseně) vytvářet násilné projevy resp. působit rozsáhlé škody
   • Požáry v lese zuří už dva dny.

překlady

1. dávat najevo vztek

   • angličtina: rage, fume, seethe
   • francouzština: enrager, être furieux
   • němčina: wüten
   • slovenština: zuriť
2. působit škody

   • angličtina: rage
   • francouzština: sévir, se déchaîner
   • slovenština: zuriť

synonyma

1. řádit, běsnit, šílet
2. řádit, běsnit

související

• rozzuřený
• rozzuření
• rozzuřit
• zuřivý

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-05-15]. Heslo zuřit.