Přeskočit na obsah

mlčení

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [mlt͡ʃɛɲiː]

dělení

[editovat]
  • ml-če-ní

podstatné jméno

[editovat]
  • rod střední

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ mlčení mlčení
genitiv mlčení mlčení
dativ mlčení mlčením
akuzativ mlčení mlčení
vokativ mlčení mlčení
lokál mlčení mlčeních
instrumentál mlčením mlčeními

význam

[editovat]
  1. skutečnost, že někdo mlčí, nevydává hlasem zvuk
    • Jejich pověstný děkan Inge, uznávaje prospěch, vznikající z výměny myšlenek i s lidmi neznámými, i ochotu některých svých krajanů tuto konservativnost ohnouti a učiniti dlouhé mlčení v anglických železničních vozech snesitelnější pro lidi, kteří si netroufají silencium přerušiti, navrhuje železničním společnostem, aby zaváděli místo oddělení „pro kuřáky“, oddělení pro „hovorné“.[1]

překlady

[editovat]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 19.1.1924, 64(19, večerní vydání), s. (1). Různé zprávy. 4. sloupec. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:7176e8f0-6da1-11e7-94b3-005056825209.

externí odkazy

[editovat]