bručet

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈbrʊt͡ʃɛt]

dělení[editovat]

  • bru-čet

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní

varianty[editovat]

časování[editovat]

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas bručím bručíš bručí bručíme bručíte bručí
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
bruč bručme bručte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné bručel bručela bručelo bručeli bručely bručela
Trpné bručen bručena bručeno bručeni bručeny bručena
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný bruče bručíc bručíce

význam[editovat]

  1. vydávat hluboký, temný (bručivý) zvuk
    • Dnem i nocí to tam bručelo a bzučelo, šumělo a hučelo jako v úlu nebo jako u nějakého jezu.[1]
  2. (v obecném jazyce, expresivně) odpykávat ve vězení trest odnětí svobody
    • Za vraždu své manželky a jejího milence bručel osm a půl roku.
    • Milí koaliční partneři, jestli nebude zvolen náš kandidát, někdo tady půjde bručet - takže si už dejte říct!

překlady[editovat]

  1. mručet
  2. sedět ve vězení

synonyma[editovat]

  1. mručet
  2. sedět, být v teplákách

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 214.