nimi

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɲɪmɪ]

zájmeno[editovat]

  • osobní

význam[editovat]

  1. (po předložce) instrumentál plurálu zájmena on
    • Pročež dal jednoho z nich, Jaromíra, vyklestiti, druhého pak, Oldřicha, kázal v lázni uškrtiti. Oba však utekli, a s nimi také máti jejich Ema, do Bavor k vévodovi Jindřichovi, potomnímu císaři.[1]
  2. (po předložce) instrumentál plurálu zájmena ona
    • Slepice i kuřata běžely na hnojiště, kohout kráčel za nimi krokem rytířským.[2]
  3. (po předložce) instrumentál plurálu zájmena ono
    • Co si tak stádo na tučné pastvě pochutnávalo, stahovala se mračna se všech stran a déšť hned s nimi.[3]

finština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈnimi]

dělení[editovat]

  • ni-mi

podstatné jméno[editovat]

skloňování[editovat]

skloňování podle vzoru ovi
Substantivum singulár plurál
nominativ nimi nimet
genitiv nimen nimien
akuzativ nimen
nimi
nimet
partitiv nimeä nimiä
essiv nimenä niminä
translativ nimeksi nimiksi
inessiv nimessä nimissä
elativ nimestä nimistä
illativ nimeen nimiin
adessiv nimellä nimillä
ablativ nimeltä nimiltä
allativ nimelle nimille
abessiv nimettä nimittä
komitativ nimine
instruktiv nimin

význam[editovat]

  1. jméno
  2. název

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Čechy pod syny Boleslava II., s. 200–211.
  2. Hans Christian Andersen: Kohout ve dvoře a kohout na střeše, překlad Josef Jiří Stankovský
  3. František Ladislav Popelka: O pasáčkovi