ostouzet
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ɔstɔʊ̯zɛt]
dělení[editovat]
- ostou-zet
varianty[editovat]
- (zastarale, knižně) ostouzeti
sloveso[editovat]
- nedokonavé
- intranzitivní
časování[editovat]
osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | ostouzím | ostouzíš | ostouzí | ostouzíme | ostouzíte | ostouzejí / ostouzí |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
ostouzej | ostouzejme | ostouzejte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | ostouzel | ostouzela | ostouzelo | ostouzeli | ostouzely | ostouzela |
trpné | ostouzen | ostouzena | ostouzeno | ostouzeni | ostouzeny | ostouzena |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | ostouzeje | ostouzejíc | ostouzejíce |
význam[editovat]
- způsobovat někomu ostudu, hanobit, pomlouvat ho
- Velmi rád slyšel, jak jej někdo ponižuje a ostouzí. Jestliže však mu lidé vzdávali čest, velice se trápil.[1]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 232.