otčina

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔttʃɪna]

dělení[editovat]

  • ot-či-na

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ otčina otčiny
genitiv otčiny otčin
dativ otčině otčinám
akuzativ otčinu otčiny
vokativ otčino otčiny
lokál otčině otčinách
instrumentál otčinou otčinami

význam[editovat]

  1. (knižně) rodná země
    • Odešel z otčiny do ciziny.
    • Lze se domnívat, že ve Velké válce se již nebojovalo za otčinu, nýbrž daleko spíše za sobecké imperiální zájmy velmocí.
  2. (zastarale) rodná obec
  3. (zastarale) rodný dům, resp. statek či dědictví po otci

překlady[editovat]

  1. rodná země, vlast

synonyma[editovat]

  1. vlast, domovina, domov, rodiště, rodný kraj
  2. domov, rodiště
  3. grunt

poznámky[editovat]

  • Příruční slovník jazyka českého a databáze lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.
  • Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.
  • MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „otčina“, s. 254.
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.