pohnat

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔɦnat]

dělení

• po-hnat

sloveso

• dokonavé
• přechodné
• k nedokonavému hnát

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	poženu	poženeš	požene	poženeme	poženete	poženou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	požeň	požeňme	požeňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	pohnal	pohnala	pohnalo	pohnali	pohnaly	pohnala
trpné	pohnán	pohnána	pohnáno	pohnáni	pohnány	pohnána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	pohnav	pohnavši	pohnavše

význam

1. donutit k přemístění
   • Boží vojsko vykoná veliké divy a požene nepřátele, kteří na útěku Prahu poboří tak, že nezbude po ní památky.
   • Konečně slyšel hluk moře u břehu anglického a soudil z toho, že příznivý vítr požene ho přes průliv.
   • Až pak vzrosteš v jaré síle, poženou tě v pusté vřavě prolít k jeho cti a slávě mladou, vřelou krev
2. soudní cestou stíhat ( pohnat k odpovědnosti, před spravedlnost)
   • Slatinský farář Albrecht Taraska z Levice pohnal probošta i konvent k zemskému právu opavskému..
   • Já to tak nenechám, milostpane, já to poženu vejš.
   • Zde onde byli by snad takového vynálezce před soud pohnali, ale on byl náhodou živ v zemi anglické, kde se nikomu žádné svévolné příkoří činiti nemůže.

související

• poháněcí
• pohánět
• půhon
• hnát
• pohůnek

slovní spojení

• pohnat k odpovědnosti
• pohnat před soud, před spravedlnost
• pohnat k vyšší instanci