povídálek

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔviːdaːlɛk]

dělení

• po-ví-dá-lek

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	povídálek	povídálci / povídálkové
genitiv	povídálka	povídálků
dativ	povídálkovi / povídálku	povídálkům
akuzativ	povídálka	povídálky
vokativ	povídálku	povídálci / povídálkové
lokál	povídálkovi / povídálku	povídálcích
instrumentál	povídálkem	povídálky

význam

1. (expresivně) ten, kdo něco rád povídá; upovídaný člověk
   • Nehněvejte se, že jsem tak zaběhl. Však už víte, jací jsme my chasidští vypravěči povídálkové.

synonyma

1. povídal

související

• povídálkův
• povídat, povídat si
• povídavý
• povídání
• povědět
• upovídaný