prokurátor

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [prɔkʊraːtɔr]

dělení[editovat]

  • pro-ku-rá-tor

etymologie[editovat]

Z latinského procurator.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ prokurátor prokurátoři
genitiv prokurátora prokurátorů
dativ prokurátoru / prokurátorovi prokurátorům
akuzativ prokurátora prokurátory
vokativ prokurátore prokurátoři
lokál prokurátoru / prokurátorovi prokurátorech
instrumentál prokurátorem prokurátory

význam[editovat]

  1. (v právu) zástupce státu v trestním řízení (žalobce)
    • Prokutároři, vojenští prokurátoři a polní prokurátoři vykonají při prvním ustanovení tuto přísahu: „Přísáhám, že budu věren Československé republice, jejímu společenskému řádu a státnímu zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a jiné právní předpisy a pečovat, aby jich bylo užíváno podle zásad socialistické zákonnosti v zájmu pracujícího lidu, a přísně zachovávat mlčenlivost o úředních věcech.“[2]
  2. (v římském právu) mandatář[1]
  3. (v římském právu) procesní zástupce (u soudních sporů)[1]
  4. (v historii) úředník řídící finanční správu (např. v Římě doby císařské)[1]
  5. (v historii) královský prokurátor, císařský prokurátor[1]

synonyma[editovat]

  1. státní zástupce, veřejný žalobce

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 VANČURA, Josef; PRAŽÁK, Josef Miroslav; DEMEL, Jaroslav. Prokurátor. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1903. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Prokurátor>. Díl 20, s. 756–760.
  2. § 10 zákona č. 65/1952 Sb., o prokuratuře

externí odkazy[editovat]